[CNW:Counter] Za poznáním na Sibiř
(23.3.2000 - 28.8.2000)

Řekne-li se stáž v Rusku, tak i přes obecně velký zájem o zahraniční studijní pobyty zůstává chuť studovat v této zemi zpravidla na okraji pozornosti. Náš zájem poznat současné Rusko byl však silnější než nechápavé a udivené výrazy některých našich kolegů, a tak jsme se začali o možnost takovéto stáže intenzivně zajímat a měli jsme štěstí.

Zjistili jsme, že ČVUT v Praze má uzavřenou smlouvu o vzájemné výměně studentů se Sibiřskou aerokosmickou akademií (dále jen SAA) v Krasnojarsku . O naplňování této smlouvy se již čtvrtým rokem obětavě stará prof. Ivo Kraus z FJFI ČVUT v Praze, který se s námi při společné přípravě na studijní pobyt ochotně podělil o své znalosti a cenné zkušenosti z tohoto prostředí.

Ruské vízum Před samotným odjezdem jsme strávili několik týdnů sháněním různých potvrzení, nutných k získání ruských víz, mezi kterými nám nesmělo chybět ani potvrzení o HIV negativitě. Jakmile jsme si opatřili všechny potřebné dokumenty, včetně oficiálního pozvání SAA, vydali jsme se na ruskou ambasádu. Po tříhodinovém čekání jsme byli upozorněni na formální nedostatky, kvůli nimž bylo nutno požádat o pozvání znovu. Pomohla nám však neobvyklá ochota zaměstnanců mezinárodního oddělení SAA, kteří vše obratem s ambasádou faxem vyřídili, a my jsme dva dny před plánovaným odjezdem víza obdrželi.

V kupé rychlíku Paha - Petrohrad Mohli jsme tedy vyrazit. Cestu do Krasnojarska bylo možno realizovat několika způsoby (autobusem, vlakem, letecky, či kombinací těchto dopravních prostředků) a po různých trasách. Z finančních i časových důvodů se nám zdálo nejlepší jet vlakem do Petrohradu a dále pokračovat letecky. Na rozdíl od letů mezinárodních jsou totiž vnitrostátní lety v Rusku relativně levné. Omezený počet vlakových spojů Praha - Petrohrad a leteckých linek Petrohrad - Krasnojarsk je sice nepříjemný, tři dny, které jsme tím však v Petrohradu získali, rozhodně obohatily naše zážitky.

Isakijevský chrám Petrohrad , město ležící na řece Něvě, je známé nejen svou bohatou historií, ale také svými unikátními architektonickými památkami, jakými jsou například Zimní palác, v němž je umístěno muzeum Ermitáž, Isakijevský chrám, Petropavlovská pevnost a další. Neméně historicky významný je i křižník Aurora. Navštívili jsme i zdejší technickou universitu, na jejíž koleji jsme po dobu našeho pobytu byli ubytováni. Po takto nabitých dnech jsme se rádi posadili do letadla společnosti KrasAir, které s námi za pár hodin přistálo na Sibiři, ve městě Krasnojarsk.

Kaplička Město, založené před 373 lety, jež se na pár měsíců stalo naším přechodným domovem, je centrem na přírodní nerosty bohatého Krasnojarského kraje, jehož rozloha je několikanásobně větší, než území naší republiky. Krasnojarsk je město především průmyslové. Jeho tvář je poznamenána přítomností velkého množství strojírenských a chemických závodů a továrnou na zpracování a výrobu hliníku. Na druhou stranu je to i město kulturní, s několika divadly, která jsme stejně jako místní muzea se zájmem navštívili. Mladí lidé zde mají široké možnosti kvalitního vzdělávání na devíti vysokých školách, mezi kterými najdeme i Sibiřskou aerokosmickou akademii.

Hlavní budova SAA Ve srovnání s bohatou historií ČVUT v Praze je SAA institucí velice mladou, v době našeho pobytu oslavovala teprve 40 let své existence. Vznik této školy byl podmíněn nedostatkem úzce specializovaných odborníků v oblasti raketové techniky, která v té době zaznamenávala prudký rozvoj. Nejprve, při místním strojírenském závodě, založená technická VŠ se stala součástí Krasnojarského polytechnického ústavu. V roce 1989 se osamostatnila pod názvem Krasnojarský ústav kosmické techniky, který byl v roce 1992 přejmenován na Sibiřskou aerokosmickou akademii. Později byl název školy ještě rozšířen o jméno akademika M. F. Rešetněva, jenž se významně zasloužil nejen o rozvoj školy samotné, ale také letecké a raketové techniky vůbec.

Dnes je SAA školou široce otevřenou mezinárodní spolupráci s vysokými školami v Evropě (ČR, Bulharsko, Maďarsko, Německo, Anglie), Číně a v posledních letech i v USA. O rozvoj vztahů s těmito školami a zajišťování výměnných studijních pobytů se stará kolektiv mladých lidí jejího mezinárodního oddělení, na který jsme se i my mohli kdykoliv s důvěrou obrátit.

Náš pokoj Mimo jiné nám zajistili bezplatné ubytování na chlapecké koleji , nacházející se nedaleko od sídla školy. K dispozici jsme měli dvoulůžkový pokoj vybavený ledničkou a varnou konvicí. V budově koleje se rovněž nacházela malá jídelna, kde bylo možné si zakoupit levný oběd. Porce však byly na naše poměry mnohdy menší než dětské. Nejen z tohoto důvodu jsme si tedy jídlo připravovali sami.

Zdarma jsme měli i státní městskou dopravu. Ta však v Krasnojarsku tvoří pouze 20% veškeré hromadné dopravy, takže jsme byli nuceni hradit si dopravu po městě převážně z vlastních zdrojů.

Během studijního pobytu nám bylo měsíčně každému vypláceno stipendium ve výši 1.300 rublů. (přibližně 1.700 Kč).

Ústav fyziky v Akaděmgorodku Poněvadž jsme na studijní pobyt v SAA přijeli v rámci doktorského studia, byli jsme zařazeni do práce v kolektivech Ruské akademie věd (dále jen RAV) tak, jak je to u ruských aspirantů obvyklé. Akademické městečko, v němž se všechny ústavy Sibiřského oddělení RAV nacházejí, bylo vybudováno na samém okraji města a od naší koleje vzdáleno přibližně hodinu jízdy autobusem. Oba jsme pracovali v Ústavu fyziky L. V. Kirenského , každý však v jiném kolektivu, na jiné práci.

Fulleren Na oddělení plazmových technologií jsem se zúčastnila vědecko-výzkumné práce na syntéze fullerenů a studiu fyzikálně-chemických a biologických vlastností jejich derivátů. Pracovala jsem ve vědeckém týmu, složeném z odborníků z oblastí chemie, fyziky a biologie, který se v současné době zabývá problémy chemické syntézy vodorozpustných biologicky aktivních derivátů fullerenů. Má experimentální práce byla svázána s problémem získání a následným studiem železoobsahujících komplexů fullerenů, které jsou jako biologicky aktivní sloučeniny velice perspektivní, nicméně jejich vodorozpustné formy zatím nejsou známy.

Zařízení Angara Mou specializací je automatické řízení a informační technologie, proto jsem se zapojil do výzkumné práce na modernizaci systému automatického řízení technologických procesů na zařízení "Angara", které slouží k vakuovému nanášení tenkých kovových vrstev. Cílem mé práce byla náhrada již nevyhovujícího počítačového programu se současným rozšířením jeho funkcí. Při programování jsem těsně spolupracoval s technology obsluhujícími zařízení "Angara" a hlavně s odborníkem na elektroniku, který vedl vývoj elektronické části kontrolního bloku. Výsledkem práce byl program napsaný v jazyce Delphi a komunikující s kontrolním blokem přes sériovou linku RS 232, pomocí kterého bylo možné ovládat a vizualizovat stavy důležitých uzlů zařízení.

Výsledky a závěry naší intenzivní práce byly prezentovány na příslušných vědeckotechnických konferencích a opublikovány v jejich sbornících, čímž nám naše studijní povinnosti skončily.

Je-li už jednou člověk tak daleko od domova, byla by škoda nenavštívit místa, kam se pravděpodobně již nikdy nepodívá. Využili jsme tedy začínajících prázdnin, prodloužili si víza a vydali se nejen za poznáním Sibiře a ruského Dálného východu.

Jezero It-Kul Na základě doporučení jsme se nejprve pustili od Krasnojarska na jih do Chakásie , republiky známé výskytem sladkých i slaných jezer a také svou sajanošušenskou horskou hydroelektrárnou. Po návratu jsme strávili tři dny na vorech při splavování řeky Many , tekoucí chráněnou krajinnou oblastí Stalby .

Písečná zátoka Transsibiřská magistrála nás poté přivedla na východ - za perlou Sibiře - jezerem Bajkal . K tomuto největšímu a nehlubšímu "sladkovodnímu moři" světa jsme se dostali "električkou" z města Irkutsk , ležícího na řece Angaře asi 60 km severozápadně od jezera.

Krugobajkalka Prošli jsme se po kolejích "Krugobajkalky" , dřívější součástí Transsibiřské magistrály, viděli jsme Šamanský kámen, omývaný chladnými vodami vytékajícími z Bajkalu. Dva dny jsme také strávili v překrásné Písečné zátoce. Jelikož nás velmi tlačil čas, museli jsme po týdnu naše putování kolem jezera ukončit a popojeli jsme vlakem dále na východ, do Burjatské republiky.

Ulan - Ude Burjatsko se rozkládá mezi jihovýchodním břehem Bajkalu a hranicí s Mongolskem. V Ulan-Ude , hlavním městě republiky, jsme strávili celkem čtyři dny, během kterých jsme mimo jiné viděli největší Leninovu hlavu na světě, umístěnou na Náměstí Sovětů, a prohlédli si krásné etnografické muzeum, věnované národům, které v historii tuto rozlehlou oblast okolo jezera Bajkal obývaly. Náladu, se kterou jsme odsud odcházeli, lze nejlépe vystihnout přirovnáním k pocitům, jež člověka naplní v našem rožnovském skanzenu.

Vladivostok Konečnou stanici nejdelší železniční magistrály světa - Vladivostok - jsme si nemohli nechat ujít. Ve známém přístavu jsme si zašli do muzea, které vzniklo v prostorách dnes již nefunkční vojenské ponorky a od zátoky Zlatý roh jsme vystoupali na kopec, z něhož byl krásný pohled na celé město.

Jekatěrinburg Zpáteční cestu do Prahy, při které jsme vlakem projeli celou 9288 km dlouhou magistrálu, jsme si zpestřili několika zastávkami. Po čtyřech dnech nepřetržité jízdy jsme se naposledy rozloučili s Krasnojarskem, následovala zastávka ve městě ležícím na sibiřském veletoku Ob - Novosibirsku . Naposledy jsme se na "asijské půdě" zastavili na úpatí Uralu, v Jekatěrinburgu .

Řeka Moskva a Kreml Před návratem do České republiky jsme si ještě prohlédli nejznámnější moskevské památky - Chrám Vasila Blaženého na Rudém náměstí, Kreml, Lomonosovu universitu aj. Nahlédli jsme i do světově proslulé Treťjakovské galerie.

A opět doma Půlrok, prožitý v Rusku, byl pro nás velkým obohacením jak po odborné stránce, tak spoustou nezapomenutelných zážitků z cest. Za mnohé z úspěšného pobytu vděčíme především prof. Krausovi, vždy připravenému přispět radou či jinou pomocí. Jeho zásluhou je i skutečnost, že zájemců o stáž každoročně přibývá. Všem, kteří se i přes skeptické poznámky okolí hodlají vydat do míst, kde si čas musíte o šest hodin posunout dopředu, rádi předáme naše zkušenosti.


Bližší informace:
nevoralovi@seznam.cz Martina a Petr Nevoralovi

Hlavní stránka

Odkazy na ruský internet
Vyhledávací servery:
Zpravodajské servery: